Muzikoterapie je príma

pa060897

Návštěva ve výuce muzikoterapie v hodině hudební výchovy u zavádějící učitelky L. Nedopilkové byla velmi poutavá a poučná. Možná byste čekali intonační cvičení, obvyklý zpěv písní lidových a zlidovělých, jenže všechno bylo jinak. Paní učitelka nevyžadovala znalost textů zpaměti, žáci nehlučeli, byli zcela uchváceni nejrůznějšími úkony a úkoly, které se ve zrychleném tempu střídaly ruku v ruce s polštářkovou relaxací, poslechem nejrůznějších zvuků roztodivných nástrojů.

Člověk nezasvěcený v tu chvíli nepoznal, že se nalézá v prostředí žáků zdravotně postižených, s poruchami chování. Hodina prošpikovaná debatami v komunitním kruhu měla spád a zvonění nesli žáci poměrně nelibě. Je zjevné , že prezentované formy muzikoterapie se osvědčují v procesu adaptability třídního kolektivu i ve vzájemné komunikaci. Hudba byla sama o sobě komunikací, proto umožňovala oslovení a porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty. Pomáhal jednak poslech hudby (tzv. receptivní muzikoterapie) a jednak aktivní provozování hudby – emoční ventil, jako prostředek restrukturace vztahu jedince a kolektivu. Důležité také bylo napojení na základní zákonitosti fungování světa zúčastněných.